Tichost, tichý: Ve SZ-ě jde hlavně o tři výrazy, jež Kral. překládají slovy t-t, t-ý. Hebr. demámá označuje jemný vánek, mírný šumot [
1Kgs 19:12], menûchá = klid, odpočinek [
Ps 23:2 mluví o vodách, zvoucích k odpočinku. Zeman překládá: »Provodí mne při vodách odpočinutí« a upozorňuje na
Matt 11:28]. Nejčastěji však Kral. uvedenými slovy překládají hebr. ‘ánáv a ‘ánî, jež však překládají také výrazy ponížený [
Ps 10:17, a j. *Ponížiti se], pokorný [
Ps 76:10 ;
Ps 147:6 ;
Ps 149:4 a j., *Pokora], *nuzný [
Amos 8:4], soužený [
Ps 9:19 ;
Ps 18:28], *chudý [
Exod 22:25;
Lev 19:10 ;
Lev 23:22;
Isa 3:14n ;
Isa 49:13;
Zech 9:9], utištěný [
Ps 9:19] a pod. Oba hebr. výrazy označují jednak člověka, jenž snáší v důvěře v Boha bezpráví a násilí, neodporuje zlému [
Num 12:3;
Ps 22:27 ;
Ps 25:9 ;
Ps 34:3; sr.
Matt 5:39;
1Pet 2:23], jednak toho, jenž trpí bezpráví, je znásilňován, nemá žádné moci, je ponížen a utištěn [
Ps 37:11 ;
Ps 69:33;
Isa 29:19 ;
Isa 61:1], takže jeho jediná naděje jest Bůh a jeho jediné útočiště Boží spásonosná spravedlnost [sr.
Ps 10:14 ;
Ps 12:6 ;
Ps 14:6 ;
Ps 35:10 ;
Ps 40:18 ;
Ps 70:6;
Isa 14:32 a j.]. Praví-li Sof 2,3 »hledejte t-i« [hebr. ‘anává], znamená to výzvu k laskavému, pokornému, pokojnému a věřícímu snášení Božích uložení, dopuštění a soudů [sr.
Isa 11:4;
Pro 15:33 ;
Pro 18:12]. Neboť Bůh, jenž dopomáhá k vítězství spravedlnosti, ujímá se a jednou v plné míře se ujme těchto tichých, utlačených, ponížených, kteří se nemohou ani bránit a také se nebrání. Věří v Boží zasažení. Proto Sir 1,27; 45,4 spojuje tichost a víru [Kral. věrnost]. Tichým především je určena a pro ně je připravena mesiášská spása [
Ps 69:30 ,
Ps 69:33;
Isa 61:1]. Proto tiší raději trpí, než aby svým počínáním opustili svého Boha. Právě t-t je staví na stranu Boží, takže tichý a zbožný právě tak jako chudý a zbožný jsou ve SZ-ě souznačné výrazy. Vždyť i o Bohu se praví, že svou tichostí, ponížením [hebr. ‘anává, Kral. »dobrotivost«] učinil bohatým, zvelebil toho, jenž v něho doufá [
Ps 18:36 překládá Zeman: »Tvá pravice mě podpírala a tvé ponížení mě zvelebilo«. Bůh se musel ponížit, musel trpět, musel nás milostivě a mlčky snést, aby mohl pomoci]. Mesiášsky pojatý král je v
Ps 45:5 vyzýván, aby vyjel se slovem pravdy a se spravedlivou mírností [Kral. »tichostí (a) spravedlnosti«. T-t je vlastnost Boží [Mesiášova]. Ti, kdo mu vírou patří, jsou sami tiší.
Řecký výraz prays, který Kral. překládají výrazem t-ý, označuje v klasické řečtině člověka, jenž jedná laskavě, přátelsky a dovede zachovat klid mysli, ano až lhostejnost a necitelnost za všech životních okolností. Ale v NZ-ě je překladem hebr. ‘ánáv , ‘ánî a jen na tomto pozadí je pochopitelný. Chudí [duchem], lkající, lačnějicí [po spravedlnosti] a tiší patří do téže skupiny lidí [
Isa 61:1nn ;
Isa 66:10], jež Ježíš prohlašuje za blahoslavené. Jejich životní okolnosti jsou takové, že toužebně očekávají na zasažení Boží, při čemž je pokaždé vyzdvižena jiná stránka jejich utrpení. T-m je zaslíbeno »dědictví na zemi« [Karafiát: »dědičně obdrží zemi«, sr.
Matt 19:29;
Ps 37:9 ,
Ps 37:11 ,
Ps 37:22 ,
Ps 37:29 ,
Ps 37:34], t. j. ti, kteří se v pokoře oddávají a odevzdávají Bohu, kteří bez reptání přijímají jeho vůli, budou účastni na Božím panování na zemi [sr.
Isa 60:21 ;
Isa 61:6 -
Isa 61:9; sr.
Rev 21:1]. Někteří vykladači chápou zde řecké prays ve smyslu laskavý [v poměru k lidem], ale sotva tím vystihují podstatu věci. Ovšem, že odevzdanost Bohu způsobuje i jiný poměr k lidem, ale nz prays označuje především vztah k Bohu, nikoli k lidem.
Ježíš sám jako Mesiáš je u
Matt 21:5 na základě
Zech 9:9 označen jako t-ý. U
Zech 9:9 se v českém překladu mluví o »chudém« [hebr. ‘ánî], jenž nikterak nemá vlastnosti, které běžné pojetí očekávalo od Mesiáše, ale proti všem představám se objevuje jako ten, který potřebuje pomoci spíše než jako ozbrojený, svrchovaný vládce, který svou moc provádí ohněm a mečem. Je jistě příznačné, že
Matt 21:5 vynechává ze
Zech 9:9 výrazy »spravedlivý a spasení plný«, aby tak vyzdvihl tím více myšlenku trpícího Mesiáše, který pokorně nese uložení Boží [sr.
1Pet 2:22n]. Podobný význam má výraz t-ý u
Matt 11:29. Ježíš vyzývá učedníky, aby vzali na sebe jeho *jho a učili se od něho s odůvodněním, že je t-ý a pokorný srdcem. Právě proto, že je v témž postavení jako pracující a obtížení, právě proto, že sám nese jho Božího uložení, právě proto, že je t-ým Božím s plnou jistotou Božího zasažení, může být pomocí těm, které k sobě zve. Od něho se mohou učit. Ale on je také »pokorný« ve vztahu k lidem. On se k nim snížil, ponížil, a to naprosto [sr.
Phil 2:8]; má s nimi soucit, sklání se k nim. Jinými slovy: má tichost Mesiášovu [sr. výše k
Ps 18:36 ;
Ps 45:5 ;
Ps 113:6;
Isa 57:15].
Řeckého praytés, praotés [= tichost, mírnost, skromnost, laskavost] je užito na př. u
Jas 1:21, kde jsou čtenáři vyzýváni, aby s t-í, t. j. s ochotnou oddaností přijímali vsáté evangelium. Símě Božího slova nemůže dobře vzejít tam, kde je v srdci zloba, opak t-i. Podle
1Pet 3:15 mají být všichni věřící vždycky hotovi k obraně proti každému a k obhajobě před každým, kdo žádá od nich účty z jejich křesťanské naděje, ale nikoli s pýchou anebo s hněvem, nýbrž s t-í, t. j. s mírností a bázní. Věřící se má bát, nejen aby hněvivou hádkou neublížil své duši, ale ani duši toho, kdo se vyptává; má si být vždy vědom přítomnosti Boží, aby myslil a řekl jen to, co je Bohu milé, a neposkvrnil svou vlastní nehodností poklad, který nosí v srdci, t. j. Krista.
Ap. Pavel [
2Cor 10:1] zapřísahá své sbory při t-i a přívětivosti Kristově [sr.
Matt 11:29n], t. j. dovolává se spasitelné milosti Boží, která se projevila poslušnou obětí Ježíšovou a která zavazuje jeho učedníky. Proto apoštol nerad užívá přísnosti, nerad chodí »s holí«, metlou [
1Cor 4:21], i když někdy nemůže jen couvat, protože ze svého apoštolského pověření musí s veškerou přísností zakročovat proti všemu, co rozhlodává jednotu církve a ohrožuje dílo Kristovo. Ví, že ovocem Ducha sv. je mírnost [Kral. »krotkost«, řecky praytés, *Krotce]; proto ti, kteří mají Ducha, napravují druhé »v duchu mírnosti« [Kral. tichosti,
Gal 6:1; sr.
Eph 4:2]. Člověk Boží usiluje o trpělivost a mírnost [Kral. t-t,
1Tim 6:11] v poměru ke všem lidem [
Titus 3:2]. I při napomínání, kázání, přesvědčování a hrozbě užívá t-i, t. j. shovívavosti [řecky makrothymia,
2Tim 4:2, Kral. »t-ti«], jež také patří mezi ovoce Ducha [
Gal 5:22, Kral. »t-t«]. Ap. Pavel rád vzpomíná na to, že si mezi Tessalonickými počínal tak něžně [Kral. »byli jsme tiší mezi vámi«], jako když chůva hýčká své děti [
1Thess 2:7, řecky épios = laskavý, přátelský]. Neboť na Kristova služebníka se sluší, aby byl mírný, vlídný (épios) i ve výchově odpůrců [
2Tim 2:25 překládá Hejčl: »Vlídně ať kára odpůrce (pravdy). Snad jim dá Bůh někdy, že změní své smýšlení, aby poznali pravdu a aby vystřízlivěli z osidla ďáblova«]. *Mírnost.
